Kterak popisuje Kare Holt ve své knize Král utkání v míčové hře ( na 99% knattleikr ) mezi mužstvy dvou králů soupeřících o norský trůn
Jeden z hráčů krále Magnuse střelil míč Torgrimovi přímo do kořene nosu, až mu praskla kůže a do vousů proudila krev---
V té chvíli vstal můj otec Einar Moudrý z pařezu, na kterém seděl, a z plna hrdla zařval. Jemně ho odstrčím a rychle ho okřikuji, ty ne, ale vztek se mnou lomcuje a ačkoli se tomu bráním, zařvu na muže krále Magnuse:-Surovci! Lid kolem hřiště se sbíhá a křičí. Chtějí vtrhnout na hřiště a zabíjet. Ale Magnusovi veslaři a zbrojenci je tlačí zpátky. Stefan Svině, jenž je soudcem hry, zařve hromovým hlasem, že jestli se všichni nestáhnou ze hřiště ven, sebere míč a odejde. Trochu to pomohlo. Stefan Svině jde za Torgrimem, který leží v mdlobách, jednou rukou ho postaví na nohy, setře mu krev z tváře, vlepí mu pohlavek a zařve na něj:- Ty pápěro! Tehdy se chlapec probere, chopí se pálky a vrací se do boje.
Nesouhlasil jsem s králem Sverrem, když na Sprotavollech vyhlásil utkání mezi svými muži a muži krále Magnuse. Pokud všechno proběhne hladce, obě mužstva odvedou dobrou hru a budou se považovat za vítěze, určitě se upevní přátelství mezi králi i mezi muži. Ale co když hra skončí rvačkou a zabitím anebo jedno mužstvo bude poraženo a muži už nikdy nebudou moci v síni hrdě vztyčit hlavu? Sverre odpověděl, že o hru stál Magnus a zřejmě spoléhá na to, že jeho muži zvítězí. Ústupkem v tomto bodě jsem ho na oplátku přiměl, aby se vzdal nároku na pověšení Hallvarda výlučně svými muži. Ale oba dva jsme byli z nastávající hry znepokojeni.
Vymýšleli jsme lsti, jak do našeho mužstva vpašovat dvojčata Torgrima a Tomase. Králové se domluvili na tom, že všech dvanáct vybraných hráčů musí patřit mezi přední bojovníky. Tito jednorucí bratři ve vojsku krále Sverra nesloužili. Málokdo se však dokázal pálkou rozmáchnout tak šikovně a pádně jako oni. Měli širokou hruď a hráli s vervou, často svého protihráče srazili, jednou nohou ho přišlápli k zemi a nepustili, uzmuli míč, odpálili, pustili protivníka a byli pryč, než se s hekáním postavil na nohy a vyřítil se za nimi jako zuřiví býk.Sám jsem se krále otázal:- Odvážíme se je zařadit do svého mužstva? – je to natolik důležité? zeptal se a hluboce se zamyslel.- O tom nepochybuj, odpověděl jsem.- Vem je, přikázal. A tak se stalo, že Torgrim a Tomas, oba kdysi potrestáni královým mečem, nastoupili v mužstvu, jenž se mělo na hřišti utkat s muži krále Magnuse.
Na Sprotavolly se dostavili všichni, kdo mohli chodit nebo lézt. Stařec se svou mladou dcerou, který prodával ve městě cibuli, si postavil u hřiště boudy a dnes si odtud odnese v opasku stříbrňáky. Můj dobrý otec Einar Moudrý,tehdy již s holí v ruce, časně ráno prohlásil, že nepůjde. Svou poslední hru prý viděl vloni v létě a ani se nepohnul, když jsem se chystal na cestu. Ale potom co venku zatroubil roh-znamení lidu i mužstvům- a v té chvíli to v mém otci škubne, jak tam nečinně sedí- tak starý zase nejsi, pokouším ho,-pořád ještě máš dost sil.-Nepřipadám ti čilejší, ptá se a dychtivě na mne pohlédne.- Určitě, přesvědčuji ho.-Tak mi pomoz na nohy, poroučí mi přísně. Zvedám ho.-Jestli já bych nedokázal hrát líp než kdokoliv jiný, ušklibuje se,-svedl bych to, jen kdybych se do toho pustil.-Nepůjdeš se alespoň podívat, škádlím ho.-O čem to tu meleš, diví se.- Já abych se nešel podívat ?
Došel až sem a opíral se o berle obalené kůží. Teď je odhodil, krev se mu vehnala do staré hlavy, přežvykuje pěnu a křičí. Poblíž něho stojí paní Cecilia se svou služebnou, sestra krále Sverra s vysokým poprsím, ruce má složené na ňadrech a hlasitě sténá, když se mužstvo krále Sverra vyřítí jako řeka při jarním tání a donutí mužstvo krále Magnuse k ústupu.
Jak víš, panno, ve hře stojí muž proti muži. Nikdo z tvého mužstva ti nemůže přijít na pomoc, když se dostaneš do úzkých-každý musí bojovat jen se svým protivníkem, dokud má míč. Proto všech dvanáct mužů ve hře musí být stejně šikovných. Jestliže jeden podlehne, všechno může být ztraceno. A v tom okamžiku se to stalo.
Hru ztratili Sverrovi muži-jeden z Magnusových hráčů chytil Tomase za pahýl ruky a držel ho, potom odpálil míč svým spoluhráčům-,řady se protrhly a Magnusovi muži se řítí na náš sloupek. Vtom paní Cecilia vykřikne a rozerve svou nádhernou košili na prsou. Můj otec odhazuje berle, já se přidávám do všeobecného řevu, myslím že přede mnou je jeden z mužů krále Magnuse, dupnu mu patou na prsty, chci mu je zlomit a odhazuji ho stranou. V tom ale vidím, že je to Jorund, kormidelník Eirika, králova bratra, ten, s kterým jsem sdílel lože. Jsme tedy bratři. Obejmu ho, on poskakuje na jedné noze, je to můj přítel na život a na smrt.-Darebáci! Křičíme.-Darebáci! Řvou všichni kolem nás.Ale v té uvili už s Tomasovi podařilo vykroutit pahýl ruky ze sevření a udeří pálkou protivníka přímo do tváře. Ten klesá k zemi, řveme a někdo nadává Tomasovi do darebáků. Ale v tom Tomas zakopne a upadne, někdo mu podrazil nohu a on se nemůže zvednout. Tehdy začnou Magnusovi veslaři házet kameny po Stefanovi Svini, který pobíhá s rohem po hřišti a snaží se lid uklidnit. Míč zasáhne sloupek kríle Sverra. Z hloučku našich nepřátel stoupá vítězný pokřik. Několik kaupangenských žen- všechny jsou na naší straně-vběhne na hřiště a seberou míč. Běží do lesa. Nehodlají se s míčem vrátit,dokud neoznámí, že zásah na sloupek krále Sverra neplatí, protože protivníci drželi Tomase za pahýl. Ale muži krále Magnuse si přinesli vlastní míč.Mají za sebou nejednu potyčku. Hlas rohu Stefana Svině se teď vznáší nad bojujícími muži. Ještě jednou se pokouší je uklidnit. Hledá něco, kam by mohl vylézt – nic nenašel, volá na tři mladíky, ať se sehnou, aby si jim mohl stoupnout na ramena. A odtud, z pilíře vytvořeného z lidských těl, promlouvá k lidu. Říká, že přivoláme velkou hanbu na hlavy svých králů, jestli nedohrajeme hru do konce jako bratři a čestní muži. Míč zasáhl sloupek krále Sverra, to uznáme. Ale pamatujte, že jestli někdo nečestných triků, vlastnoručně ho zabiju. Seskakuje a znovu zatroubí na roh.
Tomas už je na nohou a Torgrim také. Jako rozvodněná řeka vyrazí naši muži vpřed a zaženou družstvo krále Magnuse na ústup. Torgrim zasahuje- ne však míč, na který míří-, ale hlavu, padá jiný muž, strnu hrůzou, můj dobrý otec vstává, chce na hřiště a pustit se do boje. Paní Cecilia už teď nezakrývá své skvosty. Zjišťuji, že ji objímám.-Barde, křičí-Barde! Volá snad na svého snoubence Barda Guttormssona-tvářím se, jako kdybych to byl já a sevřu ji ještě pevněji. Míč se přibližuje krok za krokem ke sloupku krále Magnuse. Vtom vyráží Torgrim. A Tomas zasahuje. Někdo vykřikuje:-To nejsou vojáci tamti dva—Některý z mužů krále Magnuse musel pochopit, že jsme tam dvojčata propašovali. Zuřivě zařvu a najednou se vedle mě ocitá stařec, který prodává cibuli, a začne ji házet po Magnusových mužích. Volá na ně :- Chci vidět krev! Je tu i jeho mladá dcera. Chřípí má rozšířené jako štvaná zvěř. Pouštím Cecilii. Popadne mého drahého otce za vlasy a rve je. Nakláním se k dívce s cibulí a křičím darebáci, darebáci! A ona křičí darebáci společně se mnou. V té chvíli zasáhl míč sloupek krále Magnuse.
Vtrhneme na hřiště, teď to chceme skoncovat. Přibíhají i muži krále Magnuse, veslaři i zbrojenci, teď se pouští do rvačky každý s každým. Stefan Svině nad námi zaduje na roh a znovu a ještě jednou, ale kdepak, rvou se všichni. V té chvíli zasahuje míč znovu sloupek krále Magnuse.-Končíme, voláme. – Končíme! Řve stařec s cibulí, který je teď bez cibule. Jeho mladá dcera a paní Cecilia-jedna žena vznešeného rodu, druhá nízkého-stojí a objímají se kolem krku.
Tehdy přichází Hallvard.
Uprostřed té vřavy přichází muž, který bude oběšen, až hra skončí. A v tom okamžiku se ozve mocný hlas: - Jeden muž je zabit--!
Našel se mrtvý muž. Je to jeden z mužů krále Magnuse, zřejmě dostal ránu do týla a při pádu si rozbil hlavu o kámen. Tak se to později vysvětlilo. Ale za této souhry okolností – mrtvý a pohled na Hallvarda, který má být oběšen- Magnuovi muži uvěří že vrahem je zase Hallvard. Vrhnou se na nás s kameny a holemi, aby nás ubili.
Vtom ale zasáhla stráž krále Sverra a obě strany rozdělila.
Muži krále Magnuse se shromažďují a s mrtvým na nosítkách se houf ubírá dolů k lodím.
Starcovy boudy s cibulí jsou rozmetány.
Cecilia se svou služebnou- obě v rozervaných šatech-odcházejí.
Můj otec Einar Moudrý cestou domů nadává.
-Že se míč ani nedotkl sloupku krále Sverra- ? zeptal se.
-Ne odpovědě jsem.
Král se zachoval moudře a raději se zdržoval v královském dvoře. – To bude drahé zabití!poznamenal.-O tom nesmíš pochybovat, králi, odpověděl jsem.-Byla to dobrá hra? Zeptal se.-Byla, odpověděl jsem.
Příjem 
To bude panečku jízda....
